Pokračujem! Minule jsem vám popsala svoje první dojmy z Brazílie a dneska vám dopovim, co všechno jsem viděla v São Paulu. Jenom zopakuju, že do SP jsme přiletěli v pátek 30.srpna dopoledne. Potom následovala slavnostní feijoada [fežujáda] (Brazilský tradiční jídlo s fazolema, masem a rýží; něco jako pro nás svíčková, akorát místo brusinek jsou pomeranče) se Sašovo babičkou, mamkou a jejím přítelem. Během dne se postupně ozývali Sašovo kamarádi a mladší rodinný příslušníci a začal se domlouvat večírek. Ten proběhnul napůl v bytě jednoho z kamarádů a napůl v baru se (skvělou) živou hudbou. Hráli tam takzvanej MPB aneb brazilský pop. Člověk by si moh myslet, že to bude nějaká moderní hrůza v portugalštině, ale jsou to v podstatě spíš brazilský POPulární písničky (no neke), staršího i mladšího vydání, který přebírá hodně kapel a muzikantů a skoro každej zná jejich slova (teta wiki poví víc). Tady je jedna:
Jestli chcete slyšet moderní brazilskej pop, a jakože tim myslim trendy pop zpívanej v brazilský portugalštině, poslechněte si Anittu. Hraje to tady všude a je to celkem hrozný a strašně chytlavý. Anittu tady prej přirovnávaj k americký Beyoncé. No já nevim, tou hudbou mi to moc nepříde, ale ten tanec a (málo) oblečení jsou docela podobný. Posuďte sami:
(varuju vás, nejspíš si to budete zpívat celej den!)
No a už jsem se zase dostala někam úplně jinam. Takže zpátky k večírku. Párty byla fajn, docela jsem i rozuměla, co se kolem mě dělo, teda kromě toho, když v baru vypukla bitka. On teda klasicky nikdo nevěděl, co se vlastně děje, proč se všichni perou a už vůbec nikdo neměl tucha, kde je moje pití. Ale nakonec se vlastně nic nestalo a spousta lidí povykovalo pro nic. Ono to s těma Brazilcema takhle je, člověk si myslí, že se za chvilku začnou mlátit a oni si přitom jenom přejou dobrý ráno a domlouvaj se, co si daj k snídani. Královny/vé dramatu.
Druhej den jsme trochu vyspávali a po snídaňosvačinobědu jsme se se Sašou vydali na trh ochutnat místní pochoutky a projít se po parku. A protože do parku by nám to procházkou trvalo tak dva dny, museli jsme zvolit dobrodružnou cestu autobusem hromadný dopravy. Nakonec to bylo úplně v pohodě, samozřejmě až na to, že řidič jel jak blázen na šilhavejch pilulkách. V parku jsme se sešli s jedním ze Sašovo kamarádů a spolu s ním a jeho přítelkyní se šli mrknout na trh v centru města. A tam vám byl teda bordel! Spousta lidí, špína a hluk. Třeba celá jedna ulice hlasitě povzbuzovala chlápky, který tlačili ulicí starý rozbitý auto, ve kterym seděla asi tak sedmičlenná rodina. Ať žijou kulturní rozdíly! Trh samotnej byl ale moc pěknej a všem by se vám tam líbilo. Prodávali tam snad cokoliv, na co si vzpomenete - ovoce, zeleninu, ryby, maso, sýry, salámy, rýži, luštěniny, květiny, koření a další věci, kterých jsem si ani nestihla všimnout.
 |
| Malý trh |
 |
| Skyline SP |
 |
| Černý labutě v parku |
 |
| Park |
 |
| Sousoší věnovaný prvním portugalským průzkumníkům |
 |
| Trh v centru |
 |
| Trh v centru |
 |
| Trh v centru |
 |
| Žezůs mezi klobásami (jak jinak?) |
 |
| Trh v centru |
Ono vůbec tady to mám s domluvou těžký. Zas tak moc lidí tu anglicky nemluví, a když jo, tak většinou ne tolik. A když mluví anglicky dobře, tak se jim do toho stejně nechce. Já portugalsky trochu rozumim, protože umim trochu španělsky. Ale taky to neni nějaká hitparáda. Problém je, že i když rozumim, tak těm Brazilcům stejně nic moc neodpovim. Mým záměrem je vždycky vytvořit nějakej aspoň trošku srozumitelnej portoñolskej (portugués + español = portoñol) patvar. Z nějakýho důvodu to ale ve výsledku zní trochu německy. A pak to radši dopovim anglicky. Čemuž stejně nikdo nerozumí. Pak se usměju a začnu si nervózně hrát s jídlem, načež dotyčný radši odejde... Moje němčina se ale zlepšila!
Tak zas zpátky k vyprávění. V neděli jsme toho zas tolik nedělali. Šli jsme se se Sašovo mamkou projít, dali si oběd a po něm dvacet (spíš sto dvacet). Večer jsme šli navštívit další rodinu - tetu a strejdu z taťkovo strany. Bydlí s nima i jedna ze Sašovo sestřenic, kterou už jsem znala z Amériky. Přišla se na nás podívat i další sestřenice, kterou jsem poznala v pátek, s přítelem a šílenou sedmiletou dcerou, která je sice strašně roztomilá, ale nepostojí, i kdybyste jí slíbili tisíc růžových lentilek. Celej večer byl pro mě skvělou příležitostí k tomu vylepšit si svoje kombo úsměv/hra s jídlem.
V pondělí byl náš poslední den v Espéčku (už mě nebaví psát São Paulo!), protože v úterý dopo jsme měli odletět do brazislkýho státu Bahia, odkud tohle všechno píšu! Takže pondělí proběhlo ve znamení balení věcí do co nejmenších baťohů a přesun k Sašovo tetě, k tej u který jsme byli předešlej den na návštěvě. Teta se strejdou totiž bydlí pět minut autem od letiště. V pondělí jsme se ještě stihli naobědvat se Sašovo další sestřenicí a s tou sestřenicí, co jí znám z USA, jsme absolvovali hodinu pilates. Je to cvičení, který má za úkol hlavně protáhnout a posílit svaly. Cvičí se to na takovejch speciálních přístrojích a je to docela záhul! Myslim, že to máme i v Česku, nicméně v Espéčku je to teď velkej hit, všichni hip lidi i jejich babičky chodí na pilates!
Ještě vám popíšu úterní ranní cestu na letiště a pak končim, páč už je to dlouhý a moje čeština děravá; chvilkama mi připadá, že mluvim jako Jarda Jágr po dlouhý době v zámoří.
No prostě, na letiště, který mělo bejt pět minut od baráku, jsme prosím jeli asi 53 minut, kvůli zácpě. Člověk, kterej v São Paulu neuvízne v zácpě, v São Paulu jako by nebyl!
A to je prozatím všechno, přístě vám povim něco o státu Bahia, třetím největším městě Brazílie a vodopádech!
Beijos e abrazos vám všem, auf vídrzén!
V pondělí byl náš poslední den v Espéčku (už mě nebaví psát São Paulo!), protože v úterý dopo jsme měli odletět do brazislkýho státu Bahia, odkud tohle všechno píšu! Takže pondělí proběhlo ve znamení balení věcí do co nejmenších baťohů a přesun k Sašovo tetě, k tej u který jsme byli předešlej den na návštěvě. Teta se strejdou totiž bydlí pět minut autem od letiště. V pondělí jsme se ještě stihli naobědvat se Sašovo další sestřenicí a s tou sestřenicí, co jí znám z USA, jsme absolvovali hodinu pilates. Je to cvičení, který má za úkol hlavně protáhnout a posílit svaly. Cvičí se to na takovejch speciálních přístrojích a je to docela záhul! Myslim, že to máme i v Česku, nicméně v Espéčku je to teď velkej hit, všichni hip lidi i jejich babičky chodí na pilates!
Ještě vám popíšu úterní ranní cestu na letiště a pak končim, páč už je to dlouhý a moje čeština děravá; chvilkama mi připadá, že mluvim jako Jarda Jágr po dlouhý době v zámoří.
No prostě, na letiště, který mělo bejt pět minut od baráku, jsme prosím jeli asi 53 minut, kvůli zácpě. Člověk, kterej v São Paulu neuvízne v zácpě, v São Paulu jako by nebyl!
A to je prozatím všechno, přístě vám povim něco o státu Bahia, třetím největším městě Brazílie a vodopádech!
Beijos e abrazos vám všem, auf vídrzén!
